Kytarovka

Nerada bych, aby mi někteří měli za zlé, že kytarovka nebude zapsána, a proto to napravuji. Někdy v říjnu (přesné datum si nepamatuju, to po mě nechtějte), se nás u posvátného stromu Eivo sešlo požehnaně. Nápad uspořádat toto posezení s kejtrama byl sic pěkný, ale počkat na víkend by nikomu neuškodilo. Rozhodně ne Standovi... Nicméně jsme se nemohli dočkat, než naši talenti hrábnou do strun. Tudíž jsme již v úterý jitřili Zdeniny zvukové příjmače. To, že Denis nezazněl jen jednou je snad všem jasné. Mimo jiné se v našem play listu objevily i novinky. Dozvěděli jsme se, že mezi sebou máme tanečnici a ta jí má jak slunečnici. Taky plnou broučků a semene. Pivužel která to je, to zatím nevíme... ovšem pár typů bych měla... :D Ovšem proč mi nikdo nechtěl zahrát Veselé Vánoce doteď nechápu.

Sem tam jsme náš zpěv přerušili a vhodili mince do jukeboxu. Stávalo se to ovšem pouze pokud některý z hudebníků odešel doplnit na bar palivo.

Tudíž se to dá tolerovat. Bohužel už nevím v kolik se klidné posezení s horou sklenek a půllitrů změnilo na revival Kabátů. Standa věrohodně napodoboval Pepu. Místo mikrofonu štuc s pivkem, místo podia židli. Vipich hadr!

Čím více přibývaly laťky na plotě, tím ubývaly hlasivky. A tak ti, co ze sebe již nemohli vydat ani hlásku, ti, co byli šv

orc a ti co se vymlouvali na nějaké smyšlené kraviny (myslím, že v tom bylo slovo "škola") odeš

li. Proto i já se ve dvě ráno sebrala a zamířila na zastávku.